PRŮLET ARGENTINOU
A je to v suchu, projeli jsme hranice s Argentinou bez jediného problému! Kontrola vůbec neproběhla, ani nikoho nezajímalo, že máme ,,vzteklé zvíře'' v autě.
Hned v prvním městečku za hranicemi doplňujeme zásoby a konečně kupujeme velkou plynovou bombu . A ejhle, nevejde se do skříňky, tak bude prostě pořád otevřená...
První noc jsme strávili v parku hned za městem. Na to, že je pondělí, to tam nějak moc žije až do ranních hodin.
Další den nás čeká spousta kilometrů za volantem, a stejně tak den další a dokonce i ten další. Letíme co to dá, protože v okolí není vůůůbec nic zajímavýho.
Při přejezdu do Patagonie jsme byli zkontrolováni, jestli nevezeme žádné čerstvé ovoce, zeleninu či maso. Měli jsme od každého docela dost, protože jsme takovouhle kontrolu čekali až na hranicích s Chile. Páni byli ale moc hodní a nevyhodili nám papriku, kterou jsme přiznali a my jim slíbili, že jí hned sníme.
Hned jsme zjistili, že nás čeká ještě jedna stejná kontrola, a tak jsme pro jistotu udělali salát a přejedli jsme se k prasknutí.
Druhá kontrola byla ale ještě víc v pohodě a tak to jedeme někam vytrávit.
V pátek nás čeká konečně nějaká ta turistická zajímavost v podobě poloostrova Valdéz- doslova zvířecí ráj. Našli jsme si krásné místěčko na útesu ještě před vstupem, ale po krátké bouřce začalo tak foukat, že jsme museli odjet do méně prašného místa. Po zaplacení vstupného 850ARS za jednoho (cca 400Kč) jsme zakotvili v bývalém kempu u pláže, který vypadal dost postapokalypticky a chvíli pokecali s jedním moc milým Argentincem (no pokecali, ruce nohy a pár slov v anglošpanělštině).
Hned ráno vyrážíme natěšení na zvířátka. Čeká nás spousta kilometrů po prašné cestě. Na severu poloostrova už ale nelitujeme, že jsme si zajeli, protože přijíždíme akorát když kolem plave rodinka kosatek. Celkem jsme jich napočítali 6. Na tomto místě bylo hodněkrát nafoceno, jak kosatky loví lachtany přímo z břehu. Nám ale stačí pohled na tato nádherná zvířata proplouvající kolem. Asi měly plná bříška.
Pokračovali jsme dál po východním pobřeží, cestou se nám občas připletl do cesty nějaký ten nandu nebo lama. Dojeli jsme až hnízdišti tučňáků magelanských. Jsou tam opravdu zvyklí na lidskou přítomnost a tak jsme se mohli přiblížit doslova na dosah ruky, ale prý štípou, tak jsme je neprovokovali.
Po celém pobřeží se celoročně válejí lachtani a sem tam i lvouni a rypouši. Tyhle zvířátka jsou opravdu komický. Jen se válejí, krkají, kýchají, rochňají se v písku a nechají se omývat vlnami. Docela jsme jim tu pohodu záviděli.
Poslední zastávka na okruhu byla solná pláň Salina Chico (vedle je ještě Salina Grande), která leží 42metrů pod hladinou moře.
Večer jsme se pokoušeli v Puerto Piramides sehnat levnou sprchu, ale městečko je známé svou předražeností a tak jsme zvolili moře, které nám nabídlo umytí zdarma.
Druhý den ráno jsme šli na snídani na pláž, kde celou dobu skákaly kolem lodí na obzoru velryby. Krásná podívaná.
S dobrým pocitem, že jsme viděli skoro všechna zvířata (možná až na plameňáky) opouštíme poloostrov a čeká nás zase za nudná rovná silnice na jih. NEEEEE!
