Skoro po dvou měsících našeho putování po Uruguayi, Argentině a jižní Chile jsme se rozhodli se trochu zastavit a zkusit dobrovolničit přes WorkAway. Mnoho rodin, jednotlivců a nebo různé skupiny poptávají dobrovolníky, když s něčím potřebují pomoci. Ať už s nějakým eko projektem, stavbou, počítačovými záležitostmi a nebo třeba zahradničením.

My jsme si vybrali Andreu a Lala, kteří žijí v lese zcela nezávisle. Využívají solární panely, vodu z řeky, větrnou energii, dřeva mají dostatek z lesa, pěstují spoustu zeleniny a chovají slepičky. Přivítali nás velice vřele. Hned po příjezdu nás pozvali ke stolu a Andrey maminka nám naservírovala Seafood...Trochu jsem se toho obávala, ale bylo to moc dobrý :)

Ubytovali nás v malém domečku, kde dříve pobývali, když stavěli jejich nový domov hned vedle. Andrea a Lalo jsou vášniví cestovatelé což bylo vidět ze všech fotek kolem nás a také z jejich vyprávění. Pracovali na Novém Zélandu, procestovali Austrálii, Asii a na podzim i Evropu.

Jejich srdcovka je Nepál, všude visí nepálské fáborky, což přidává domečku na útulnosti.

Také zbožňují psy. Momentálně mají tři- Chapattiho, Nangu a Rimayu. Každý z nich je úplně jiné povahy. Nejdéle z nich mají Rimayu, největšího milouše ze všech, ovšem krade boty, rukavice a lehá si na stůl. Nanga pořád trápí Rimayu, kouše jí do noh, do krku a nenechá jí chvíli v klidu, ale zase byla nejhodnější na Bobíka. A šéf celé smečky - Chapatti. Toho před dvěma lety srazilo a několik desítek metrů táhlo auto a od té doby nosí botičku a musí se mu každý den vyměnit obvaz. Ten se na vás jenom podívá a získá si vás svým lišáckým vzhledem. A co mají všichni tři společného je to, že by se od vás nechali mazlit klidně celý den.

 

Nejčastější náplň naší práce bylo čištění lesa od spadaných větví, řezání, lámání a skládání do dřevníku. Taky tu mají hot tube, fantastickou věc, kde se sice musí dlouho topit, než se voda ohřeje, pak si ale můžete vychutnávat horkou koupel s výhledem na hory.

 

Na štědrý den jsme podnikli túru na zdejší horu vedle lyžařského střediska. Nahoře ale tak foukalo, že jsme pelášili brzo zase dolů. Vánočku i salát jsme měli hotové. Večer nás ale pozvali Andrea, její maminka a Lalo k nim domů, kde měli připravenou obří hostinu se spoustou sýrů, pomazánek a jiných pochutin. Co jsme netušili bylo, že bude následovat ještě večeře, kterou jsem já už nezvládla, Honzík tak z půlky.

Druhý den jsme měli ještě volno, tak jsme se jeli podívat k jezeru v údolí Simpson- Lago Elizalde, kde jsme našli krásný vodopád a kochali se výhledy.

 

Poté následovaly opět dny pracovní. Rukama nám prošlo muuuuucho leňo (hodně dřeva), až jsme naplnili dřevník postavený od Američanů, kteří tu pracovali někdy před námi.

O víkendu jsme pracovali všichni spolu, Andrea nám v neděli uvařila ty nejvynikajícnější lasagne s lososem a rukolou. Večer jelo nás všech 8 ( my dva, oni dva a čtyři psi) k jezeru Paloma. Pěkně jsme pokecali naší Špáňočtinou u krásného jezera, popíjeli maté a jedli avokádové sendviče. Moc pěkněj den to byl.

Následovaly další pracovní dny a mezitím jsme zařizovali papíry pro Bóbu- poprvé v Chile. No nebylo to nejlevnější, ale alespoň certifikát platí 60 dní pro návrat do Chile, což je krása ( v Argentině je to jak kdy, ale vždycky něco kolem měsíce) Navíc Bobíka u veterináře poprvé pořádně vyšetřili. Změřili mu teplůtku, vyčistili uši a odčervili- to vše i s certifikátem za 15000CLP (cca 500,-) a ještě dostal najíst.

Na Silvestra jsme narovnali pár polínek a prý jsme měli začít pít pivo, tak jsme začali. Večer na nás čekaly Andreiny tacos. Bylo na výběr z mnoha ingrediencí- Kuřecí či Hovězí maso, fazolová pasta, avokádové guacamole, kukuřice, sýr, žampiony, salát, smetanový dip a osmahlá cibulka. Mňam!

K tomu nefiltrované a černé pivečko z místního pivovaru.

Šli jsme spát asi ve tři a druhý den jsme nezvládli vůbec nic. Jenom jsme se šli projít se psema k vodopádu a šli zase spát :D

Druhého ledna jsme měli v plánu ještě pracovat, ale Lalo říkal, že už jsme toho udělali dost. Tak jsme alespoň vygruntovali domek, řádně se rozloučili s pejskama- což bylo hodně smutný:( a jeli jsme zase dáááál přímo za zobákem...Naše straka-pouť je zpátky na cestě!!