LOUČÍME SE S URUGUAYÍ
Z čisté a zbohatlické Punty del Este jsme zatoužili vidět ještě více pláží na západě, a tak jsme se vydali směrem k hranicím s Brazílií. Cestou jsou překrásné pláže, které jsou mimo sezónu liduprázdné. Sem a tam se objevují surfaři, windboardisti, kiteboardisti a všichni tihle různí vodomilové. Náš cíl byla laguna Garzón, kde se teprve před pár lety postavila chlouba Uruguaye- Viñolův most. Jedná se o kruhový most, na kterém je řidič povinen se kochat. Rychlost je povolena pouze na 30km/h, tím pádem nezbývá nic jiného než se rozhlížet po krajině. U této laguny jsme celý den ukončili, a mohli jsme se dát do práce jako je praní, úklid auta a připevňování nosičů na střechu.
Druhý den jsme si nechali poradit průvodcem a jeli směr Cabo Polonio- prý nerušená hippies pláž s pozorováním tučňáků a jiných zvířátek. Co jsme zjistili až na místě bylo, že se tam musí jet autobusem, protože je to snad nejvzácnější národní park v Uruguayi a že tam nesmí náš malej el Perro Bobík. A tak jsme pokračovali dál, na ještě více hippies pláž o pár kilometrů dál, kde chcíp pes. Teda ani vlastně ne. Psema se to tak jenom hemží a někteří začínají být velice dotěrní a chtějí nám vlézt do dodávky. A tak jedeme hledat místo na spaní zase zpátky na východ, protože na západě už je jenom čím dál větší nic.
Nakonec dnešní den zakončujeme ve vesničce La Pedrera, kde to kupodivu dost žije. Psi jsou všudypřítomní, ale nedovolují si. A když se přiblíží k dodávce, Bobík okamžitě zakročuje a svým vrčením a psi jsou fuč.
Ranní jóga a koupel v moři nám dodává sílu na nový den. Dnes máme v plánu přejet až do Colonia del Sacramento, což je na druhé straně pobřeží, o 400km dál.
Nejprve jsme se moc chtěli podívat do vnotrozemí, ale protože ty hezké silnice v Uruguayi vedou jenom svisle a z východu na jih je spojují kdo ví jaké cesty, zvolili sme trasu po zdejší dálnici zpět na východ abychom se trochu posunuli k hranicím s Argentinou.
Cestou potkáváme spoustu ,,Gauchos'' místních kovbojů na koních, kteří míří na festival vedle dálnice. Mimochodem koně tu chová snad každý druhý Uruguayec. A když ne koně tak krávy nebo ovce.
Z krásné krajiny se začínáme blížit ke Colonii, bývalému pašeráckému přístavu. Den za volantem zakončujeme u pobřeží hned vedle města kde hrozně fouká. I přesto zůstáváme dvě noci s prohlídkou sympatického městečka a zařizujeme další papír pro Bobíka, aby mohl opět vstoupit do Argentiny.
Další den nás vítr už fakt nebaví. Venku se skoro nedá ani stát a tak se přesouváme na druhý konec města, kde nás před větrem chrání duny.
V pondělí nás čeká už jen potvrdit zdravotní osvědčení pro Bobíka a posuneme se do Argentiny:) ČÁÁÁÁÁU URUGUAYI!
