KOUZELNÁ CARRETERA AUSTRAL
Po trochu aktivnějším pobytu v El Chalténu jsme se posunuli o několik set kilometrů na sever, do vesničky Gobernador Gregores, kde nás o půl šestý ráno budí skupinka výrostků tůrujících svá vytuněná auta a pouštěním hlasité hudby- opět jedna a ta samá melodie jako vždy. Když motorkář spící hned vedle nich balí svůj stan, okamžitě toho nechávají a odjíždějí ( ještě ale samozřejmě stíhají odhodit pár odpadků). Nepříjemně vzbuzeni jedeme do městečka Perito Moreno- stejnojmenné jako ledovec u El Calafate. Po o moc klidnější noci dojídáme zbytky a přesouváme se k hranici s Chile. Na tento přechod opět čteme nechvalné recenze na internetu.
U přepážek na celnici se nestačíme divit, jak moc jsou na nás milí a tato návštěva hranice se posouvá na žebříčku na první místo. Super, jsme zpátky v Chile!
U vesničky Chile Chico hned u hranic začíná Národní park Patagonia a nabízí pěší trasy k jeskyni, skalním útvarům a nádherným výhledům. A tak parkujeme u prašné cesty a dál musíme po svých. Nikde nečteme zákaz psů a tak bereme Bobíka s sebou. A ehle, značka zákaz psů je až po 2,5km a tak se obracíme a jdeme zpět k autu. I tak si užíváme místní přírodu, nedotčenou a nepřeplněnou turisty.
Kodrcáme se po štěrkové cestě plné děř asi 25km zpátky do Chile Chico, kde přespáváme u autobusového nádraží.
Naivně si chválíme klid, až do půlnoci. V tu dobu se hned vedle našeho auta rozštěkal pes, a nepřestal až do té doby, než nám došla trpělivost. Honza už přemýšlel, jak ho zahnat, třeba že po něm půjde házet meruňky ze stromu vedle nás :D. Ale protože má psy rád, radši jsme ve tři ráno jeli za město a byl klid.
Ráno se psychicky připravujeme na prašnou cestu podél dechberoucího jezera General Carrera, za kterou nás transit moc nepochválí.
Celý rozkodrcaný den zakončujeme u mostu jako v San Franciscu.
Druhý den přijíždíme k uzavírce silnice, kde se každý den tvrdě pracuje na stavbě nových cest. Musíme pár hodin počkat, než to otevřou. Přesně v 17:00 můžeme jet dál. Marně za každou zatáčkou očekáváme asfalt. Po 250 kilometrech je to tu! Hurrrááá, jsme v Cerru Castillu a odtud už je to radost sama.
Přejíždíme horské sedlo a najednou se před námi otevírá zelené údolí vedoucí až do města Coyhaique, kam míříme a také tam chvíli pobudeme, pravdopodobně i přes Vánoce.
Domluvili jsme se totiž přes WorkAway s dvoumi mladými Chilany, že jim pomůžeme s údržbou jejich domu, pozemku, budeme vařit, péct, nakupovat, připravovat dřevo na zimu ,starat se o jejich psy. Tak snad s nimi ten náš malej pitomeček bude vycházet.
Příště si můžete přečíst, jak se nám u nich líbilo a co všechno jsme se přiučili :) Mějte se!
