K INKŮM NA MACHU PICCHU
Protože je Machu Picchu (vyslovuje se MAČU PIKČU, ne MAKČU PIKČU, a už vůbec ne MAČU PI* U :D ) jeden z největších jihoamerických turistických cílů, věnuji mu celý článek včetně cen a tipů.
Nejprve něco z historie:
Město začali Inkové stavět cca v roce 1430, ale přibližně v roce 1572 ho opustili a město zchátralo. V tu dobu zrovna Španělé kolonizovali Jižní Ameriku, ale toto město nikdy neobejvili, tudíž ani neponičili. Pár lidí o jeho existenci vědělo, avšak objevení se připisuje americkému archeologovi Hiramu Binghamovi, když ho k němu v roce 1911 dovedl chlapec Pablito z kmene Kečuánů.
V roce 1983 bylo Machu Picchu zařazeno na seznam UNESCO a v roce 2007 se stalo novým divem světa. Doposud není známo, proč bylo město postaveno. Inkové věřili, že je voda posvátná, a tak vybrali dokonalé místo obklopené řekou Urubamba ze všech stran. Původní název města se nedochoval. Místní žijící pod horou Machu Picchu tak začali říkat celému objevenému městu.
Machu Picchu je také zařazeno mezi 100 nejvíce ohrožených památek na světě. Nejen četné sesuvy půdy, ale hlavně nápor turistů můžou být nevratnou zkázou pro toto ojedinělé místo.
Rezervaci je nutno provést předem. A to hlavně v sezóně (klidně i půl roku př. My jsme tu v období dešťů, a tak stačilo vstupenky objednat týden dopředu. Nejpohodlnější je objednávka přes internet: https://www.ticketmachupicchu.com/.
Samozřejmě v Cuscu je sposta kanceláří a zprostředkovatelů, kteří pomohou s nákupem, ale přeci jenom na webových stránkách je to oficiální a zvládne to každý. Potom už stačí vstupenku vytisknout.
A TEĎ CENY: Je více možností. Základ je vstup do samotného Machu Picchu za 65USD.
Dále lze koupit kombinovaný vstup s výstupem na horu Machu Picchu za 84USD.
Třetí možností je kombinovaný vstup s výstupen na horu Waynapicchu za 80USD.
Při platbě Visou nebo Mastercard je potřeba počítat s poplatkem.
Vstupenky si každý musí koupit na určitou hodinu. Od 6:00 až do 14:00 a vstupy na obě hory lze koupit jenom na dopoledne. V areálu může každý být 4 hodiny, ale nikdo to nekontroluje. A se vstupem na nějakou z hor máte až 8 hodin a jednou můžete vyjít z areálu třeba na záchod a vrátit se zpět.
Posvátné město se také potýká stále s více omezeními. Nejnavštěvovanější chrámy jsou otevřeny jenom pár hodin denně.
Na Machu Picchu míří každý den masy turistů a proto tu zavedli omezení a vstupenky na určitou hodinu. Největší absurdita je, že tu nedaleko staví letiště, aby to turisté měli blíž....PROČ?
Další věc, kterou je nutno řešit, je jak se pod Machu Picchu dopravit. Z Cusca jezdí vlak Perurail nebo Inca Rail, ale ceny jsou trochu nelidské. Jednosměrná jízdenka z Cusca stojí cca 60USD a za stejnou cenu z Ollantaytamba. Při koupi zpáteční jízdenky to vyjde jedna jízda trochu levněji, od 40USD za jednu cestu, ale vše se odvíjí podle data a ceny se mění. Čím dříve proběhne rezervace, tím levnější.
Až do městečka Aguas Calientes neboli Machu Picchu Pueblo se dá dojet pouze vlakem a nebo po svých. Nejdále se dá dojet autem nebo hromadnou dopravou (neboli micrem) ke stanici Hydroelectrica, což je 10km od Aguas Calientes (Machu Picchu Pueblo).
Lidé, kteří nechtějí platit zbytečně za vlak, mohou těch 10km dojít podél trati a řeky Urubamba. Není to nijak obtížná trasa. Kdo přijede vlastním autem, lze se domluvit s majiteli restaurací u hydroelectriky parkování za 10 soles za den (70Kč).
Kdo nespěchá a raději stráví noc nebo dvě v Machu Picchu Pueblo, má celkem velký výběr hotelů, avšak v sezóně se může výběr dosti zúžit.
Ke vstupu Machu Picchu z města se dá dojet autobusem za 12USD za jednu cestu a nebo jít opět pěšky.
Trasa obsahuje 2000 schodů a za hodinku až hodinu a půl jste nahoře (cca 400 výškových metrů).
Kdo má zakoupenou vstupenku na horu Machu Picchu (3082m.n.m.), budou ho čekat další schody. Přesně 2700 a převýšení 600m. Na Wayanu (2693m.n.m.) vedou užší cestičky, ale je prý o trochu jednodušeji a rychleji pokořitelná.
Je třeba myslet také na zákazy. Do areálu ,,nesmíte" se selfie tyčí, s deštníky, dokonce ani s jídlem, ale všichni vědí, že výstup bez jídla není nic moc. Pro poctivé návštěvníky bez svačin je před vstupem občerstvení.
Po městečku jsou páni kontrolóři s píšťalkou, kteří neposlušné návštěvníky v případě potřeby pokárají.
NEJLEVNĚJŠÍ VARIANTA VÝPRAVY NA MACHU PICCHU: Dopravit se micrem nebo vlastní dopravou k hydroelektrice. Jít pěšky brzo ráno až na Machu Picchu (zdatní zvládnou i výstup na horu). Prozkoumat město a stejný den se vrátit k hydroelektrice. Ale pro nás by tahle varianta byla asi trochu moc:).
A TEĎ NAŠE VERZE NÁVŠTĚVY MACHU PICCHU
Kvůli Bobíkovi jsme museli naši výpravu přizpůsobit a booknout hotel na dvě noci. Přes Airbnb jsm našli ucházející ubytování za rozumnou cenu (1200Kč na dvě noci).
Ve středu jsme tedy zaparkovali transita u pána osvědčeného cestovateli za 10soles za den. Syčák zkoušel 15, ale Honzík se nedal. Pokračovali jsme, jak už bylo napsáno, podél trati něco málo přes 10km.
Když jsme byli skoro v městečku, najednou se hned u kolejí objevila holčička a Honzík jí zachránil před přijíždějícím vlakem. Dostal za to meloun a energetický nápoj :D
Celkem unaveni jsme dorazili do našeho ubytování, k moc hodné paní. Večer se jdeme projít po městě a zjišťujeme, že je to neuvěřitelná škubárna turistů. V uličce s restauracemi se na nás ihned sypou a nabízí právě nám skvělou happy hour a každému pisco sour jako dárek. Celé městečko je přezdobeno nevkusnými blikajícími nápisy a reklamami, jako někde v Hong Kongu. Pár pěkných míst však ve městě najít jde, a to například vytesané tváře do skal.
Ceny jsou šílené a to hlavně za jídlo. Kupujeme svačinu na výstup za hrozný peníze a radši jdeme zalézt a spát.
Vstupenky máme koupené od 7:00, což znamená vstávačka v 5:00, protože jdeme po svých. K první kontrole je to cca 2km, kde nás na cestu pouštějí až těsně před šestou. Přesně po hodině a dvou tisících schodech jsme nahoře a vidíme první davy turistů, kteří přijeli autobusem. Jdeme do dlouhé fronty k oficiálnímu vstupu, která naštěstí rychle ubývá. Turistů už máme zase nad hlavu.
Hned míříme ke vstupu k hoře Machu Picchu, na kterou jsme si koupili vstupenku, a schody jsou tu zas. Ani nepočítáme s tím, že to takhle netrénovaní zvládneme, ale po 2,5 hodinách jsme na té špičaté hoře a upřímně nevidíme toho moc. Všude okolo nás je mlha, ale po 40 minutách čekání na nás konečně vykukuje posvátné město.
A Machu Picchu není nejsou jedom ruiny a krásné výhledy. Můžete vidět také spoustu zvířátek, jako je viskuča (velká činčila), hejna ptáků, kolibříky, a třeba i pestrobarevné motýly velikosti obou dlaní!
Čeká nás nepříjemný sestup pro naše kolena a kyčle, které už toho mají dost. Ale zvládáme to a trocha sil zbývá ještě na objevování ruin. Areál už mají vybaven jednosměrkami, aby v tom byl pořádek. Někde můžete i vidět cedulku, NEZASTAVUJTE SE A POKRAČUJTE. Aby nevznikaly fronty.
V areálu je spousta zákazů a doufali jsme, že budou zakázány i jednorázové plastové lahve, ale bohužel kvůli neprohledávání batohů je má každý a lahve se válí dokonce i na tomto místě. Opravdu bych nečekala, že i odsud si poneseme spoustu PETek. Lidé bez mozku jsou bohužel všude kolem nás.
Žasneme krásou posvátného místa, dokonce se počasí umoudřuje a my můžeme fotit o 106.
Nohy skučí, ale dolů už to ale dojdeme! Hned po sestupu začíná liják všech lijáků a my se radujeme, že jsme to nechytili nahoře. Krásně unaveni se jdeme levně najíst na zdejší MERCADO a jedno drahé pivo si prostě koupit musíme! Tak Machu Picchu zdar! Byl to krásný zážitek a určitě to stojí za ty peníze:)
